Den dvanáctý ( 25.6.2003)
Vstali
jsme násilím s pomocí mobilu a pevné vůle asi po 7hod. Sbalili jsme si
stan, najedli se a po zaplacení kempu jsme vyrazili na jih (opět přes Calanche
– pro mě to byl opět zážitek, ale ne tak mocný jako před dvěma dny). Vyjeli jsme
tak brzy, aby účastníci GR 70 navštěvující v hojných počtech tuto oblast
nebyli ještě na trase… a povedlo se. Silnice byla téměř pustá, 
tak odpadlo nebezpečné vyhýbání se… Jeli jsme po trase
Porto – Cargese – Sagone - Ajaccio – Propriano. Cestou jsme se chtěli zastavit
ještě ve Filitose, mají tam být mehniry, ale nějak jsme nenašli vchod. Jak jsme
se 
později přečetli, vchází se tam asi přes něco jako
muzeum. Ale jednu výhodu cesta tam měla - potkali jsme cestou korkové duby (jak
se později ukázalo, rostou na každém
kroku). Pomocí kombinaček, šroubováku a
nože jsme si „ukrojili“ vzorek. Po silnici značené v mapě jako nejtenší bílá
jsme dojeli téměř do Propriana. Cestou jsme našli slušně vyhlížející kemp a
zapíchli to tam. Docela to tam šlo (až na stan vtipně umístěný asi do
mraveniště. Ale my jsme nasadili přímý boj pomocí laku na vlasy a pomáhalo
to…). Výhodou našeho ubytování bylo, že jsme se nacházeli 
těsně u moře. Bylo krásné…. a byly tam vlny…. a mě se
tam líbilo. Po včerejším „předsmažení“ jsme se dopekli téměř do voňava. A tak
jsme změnili plány a kolem 14hod se vydali na výlet dále na jih – do Sartene a Bonifacia. Cestou byla teplota
na čidle v autě opět 38°C ( asi se čidlo zalepilo asfaltem…..). Cestou byl 
nádherný výhled na moře. Taky jsme viděli docela čerstvý vrak auta ve
stráni. Do Bonifacia jsme dorazili v 15:15h. Zaparkovali jsme na hlídaném
parkovišti a šli šmejdit do města. Město docela ušlo, ale bylo tam hodně rušno.
Až moc. Průvodce doporučuje mít na pohlídku města 1den, ale my jsme to zvládli
za hodinu… Pak jsme jeli raději do Sartene. Tam už nebylo tam mnoho lidí. Je
to holt menší město, ale je tam pěkně. Procházeli jsme se po postranních
uličkách, bylo vedro a my jsme se snažili najít obchod, kde bychom mohli koupit
něco 
chlazeného. Nenašli jsme… byla jsem ten den nějaká
malátná a chtěla jsem se zchladit a tak jsme se dobelhali do místního
obchodního domu typu Kaufland. Tam jsme si koupili aspoň Fantu a 750g
želatinových bonbónů zn. HARIBO( jak jsem později spočítala, bylo tam 16
druhů). Tím se nám ulevilo a bylo zase dobře. Vydali jsme se hledat restauraci
či hospůdku, kdy bychom vyzkoušeli něco z místní kuchyně. Prošli jsme
centrum města asi 4x (počítala jsme kolikrát jsme šli přes náměstí, jestli nás
někdo pozoroval, tak nás měl za blázny). Obhlídli jsme si nabídky restaurací a
došli na to, že menu se od sebe nijak neliší. Stejně jsme názvům jídel moc
nerozuměli. Tak jsme nakonec do jedné zapadli a dali si jídlo netuše, co nám
vlastně donesou. A taky to bylo dost překvapení.:
Iva
Předkrm: prkénko ve tvaru Korsiky a na něm byly tři druhy
salámu a šunka ( asi) – byly asi z masa koz a divokých prasat. Nejvíc mi
chutnala ta šunka.
Hlavní chod: plněná cuketa nějakou směsí. Dalo se to.
Zákusek: uvařené jablko plněné marmeládou. Bylo to dobré –
sladké a studené
Arny
Předkrm: salát – nakrájený hlávkový salát, rajčata, olivy, sýr
a rybičky ( nejdřív jsme si mysleli, že to je na proužky nakrájený špek a
osmažený i s chlupama…)
Hlavní chod: něco jako velice hustá dršťková, ale s velkými
kusy něčeho, co se bojím i pojmenovat. Doporučila jsme mu k tomu bagetu a
on jako velice odvážný muž vydoloval z toho šťávu. Měl u mě veliký obdiv.
Já jsme to pro jistotu ani nechutnala…
Zákusek: jistota - 2
kopečky zmrzliny – vanilková a čokoládová
Po tomto zážitku jsme v tichosti
zaplatili a vrátili se do Propriana do kempu. Tam už jsme se jen osprchovali a
šli spát. Byl to přece jenom náročný den…