Den šestý ( 19.6.2003)
Budík byl ( teda 2 budíky) nastaven asi
na 6h ráno. Vstali jsme, udělala jsem kafe a tousťák s paštikou a vyjeli
jsme úzkou cestou nahoru kaňonem Restonicy 
k salaši Grotelle, což byl výchozí bod naší túry.
Parkování bylo za 5€, ale lepší než nechat auto jen tak u cesty. Bylo 
nádherně chladno – asi 18°C. Sluníčko už pomalu
vylezlo. Cesta byla kamenitá, ale bylo tam fakt krásně, zvláště stádo krav (
Arny je chtěl fotit a to jsme šli necelých 5 minut…. ) Rozmluvila jsme mu to.
Podle mapy jsme si mohli vybrat ze dvou cest, ale jak říká Arny nemohli jsme
přece jít cestou sráčů. Tak jsme lezli po žebřících a cestě jištěné řetězy,
líbilo se mi to. Pak jsme ho uviděli – jezero Melo!!! Nádhera!! A hned jsme se
jali hledat to druhé… Bylo o „kousek“ výš. A taky jsme ho udýchaní, ale šťastní
našli. Cestou jsme přešli (traverz) vodopády. U jezera byl nádherný klid a
kráva a ptáci. Arny šmejdil a skákal z kamene na kámen jako 
kamzík a fotil co se dalo i nedalo ( např. 3-4 záběry
polodivoké krávy – z povzdálí, prý aby tam byly vidět i hory…) já 
jsem se jen tak lehce porozhlížela po okolí. Pak jsme přes
sněhové pole vykamzíkovali do skalní průrvy (napojení se na GR20). Bylo to
docela náročné a netušila jsem jak to sešplháme dolů. Nahoře to fakt stálo za
tu námahu. Rozhled, my, hory, slunce a taky signál mobilní sítě. Poslali jsme
SMS a Arny volal s maminkou. Po nezbytném focení jsme to bez lana slanili
dolů. Kolem jezera se za tu ¾ hodinu vylíhlo spoustu lidí. Ti nás
pronásledovali na celé zpáteční cestě. Na parkovišti byla „zaparkovaná“ černá kráva. Rozhodli jsme se, že si dáme
v bufetu na parkovišti kafe a vymyslíme co se započatým 
dnem. Tak jsme jeli do Corte a vyrazili na cestu do
údolí Tavignano. Ale asi po 400 m Arnymu došly obě baterie do foťáku. Protože
by mu bylo líto, že nemůže cestou fotit, vrátili jsme se zpět do Corte. Na
parkovišti jsme se převlékla do šatů a šli jsme pořádně šmejdit do města. Prolezli
jsme postranní uličky. V autě jsme
chtěli dobít baterky ale nějak nás začal zlobit měnič napětí. Později jsme
zjistili, že byl jen přehřátý ( vůbec se nedivím). Po návratu do kempu jsme udělali
k večeři rýži s cibulkou a s lunchmeatem. Dobré to bylo. Jo,
koupili jsme si bagetu za 0,65 €. S odvážnými
plány na zítra jsme usnuli...