Den devátý (22.6.2003)
Ráno
jsme se probudili v 8:30h. Nechtělo se mi vstávat. Po snídani jsme sbalili
stan a vyrazili. (teda vrchní kamzík sbalil stan a já jen přicmrdovala) Byl
sice den přesunu k moři do Porta, ale my jsme měli cestou naplánován ještě
jeden výlet. K jezeru Nino (vymyslela jsem já). Cestou jsme natankovali
SANS PLOMB 95, s maníkem od pumpy se domluvili rukama a zaplatili kartou.
Zastavili jsme u výchozího bodu – hájovna Albertacce - a vyrazili jsme k jezeru.
Cesta vedla jak jinak do kopce. Ale naše svaly si už asi přivykly. 
Průvodce říkal, že už tady je možno vidět známá
korsická prasátka. Tak jsem je začala vyhlížet. A nebyla tam… asi na ně 
bylo horko - bylo téměř poledne… Cesta byla proti
včerejšku jen lehce nakloněná rovina. Prostě příjemná procházka. Kamzíkovali
jsme suť a kamenné plotny. Asi po 2,5 h jsme vykamzíkovali k našemu cíli.
Najednou se v sedle objevuje náhorní planina s jezerem – prostě jiný
svět. Byla to až nečekaná nádhera. Všude zeleno a modro a stádečka volně
pasoucích se koní…… Koně byli zkušení somráci, pochtívali od turistů dobroty a
pamlsky. (díky průvodci jsem na ně byla připravená). Měla jsem kukuřičný chleba
staršího data výroby (ještě ze zlínského Carrefouru) a tím jsem je krmila a
Arny nás fotil. Paráda. Byl tam i vodní pramen, tak jsme hned doplnili zásoby
vody. Procházeli jsme se jak u vytržení po nízké travičce, hladili si koně a
malá koňátka. Moc se nám líbilo 
zvláště malé koňátko. Zpátky se nám nechtělo, ale co
dělat? Cesta k autu proběhla bez problémů až na malé kufrování (z hladu –
řešili jsme 
co k večeři). Díky skvělému postřehu Arnyho, že
tudy jsme nešli, to nebylo až tak fatální – asi 10minut cesty zpět. Pořád jme
vyhlíželi prasátka. Až u parkoviště jsme konečně jedno potkali. Lebedilo si. A
my jsme si mysleli, že je nemocné… Tak jsme vyrazili do Porta sedlem Col de
Vergio. Cestou jsme fotili stádečka prasátek na silnici (po zastavení se
sešikovala a s kvíkotem a chrochtáním šla po nás). Asi chtěla jídlo. Tak
jsme fotili z auta. Dále jsme potkali spousty hovězího dobytka kolem cesty,
vegetící u krajnice a nedodržují pravidla silničního provozu. Chodí
v protisměru, brání 
se předjíždění, nejsou 
osvětleni atd. Cestou připomínající průjezd
rozlehlejší farmou jsme dojeli do Porta. Dle průvodce jsme to zapíchli
v prvním kempu po naší straně. Našli jsme si celkem slušné místo ve stínu,
postavili stan, uvařili večeři - zbojnické těstoviny a instantní polévku. Plán
na druhý den byl jasný. MOŘE!!!! A tak jsme ulehli a chrrrr…. V noci se
odehrál menší incident s teplou vodou – viz dále…